Před založením našeho spolku podporoval včelařský rozvoj "Spolek pro zvelebení chovu drobného zvířectva pro Pardubice a okolí", který měl v programu také včelařství, ale to v rozměrech velmi malých - nějaký ten předmět při výstavách bylo všecko. Více již konal včelařský spolek chrudimský, ale pro větší vzdálenost od Pardubic a poněvadž byl také spojen s drůbežnictvím, které se včelařstvím nijak nesouvisí, bylo z okresu pardubického jeho členy jen nepatrný počet jednotlivců.
Poněvadž je již v povaze včelařů, že se rádi sejdou a o včelách si pobzučí, sešli jsme se několikráte v Bubenči. Jansa, Grus, prof.Vitáček, Havelka a já a tam si hodně o včelách popovídali.- Pak přišlo levné trojnásobné pojištění včel a to nás také k založení spolku pobízelo. Vždyť jeden z nás měl své včely na venkově, blízko dvou stodol, a tu venkovský lid měl ten boží dar, že předvídal, že jedna z nich má brzy hořet, čímž by se včely ocitly v nebezpečí. Skutečně také asi po roce stodola ta shořela, ale bohudíky včelám se nic nestalo.
Bezprostředním podnětem k založení spolku však bylo "Družstvo pro zvelebení ovocnictví, zelinářství, bylinářství a včelařství", které uvedl v život Karel Horák, tehdy řídící učitel v Ohrazenici, později v Pardubicích. a nyní ve výslužbě v Pardubicích, kde vede se svými syny ovocnický závod na Ležánkách. Toto družstvo vytklo si velmi široký program, ve včelařství např. chtělo zřizovati závody na zpracování medu a vosku, zakládati tržnice těchto produktů, vyhledávati levné nákupní prameny včel a potřeb včelařských, pořádati výstavy a kursy, zakládat vzorné včelíny a jich pojištění. Podobné úkoly byly vytyčeny stanovami v ovocnictví, zelinářství, a bylinářství (léčivému). K tomuto rozsáhlému úkolu byly valnou hromadou ustanoveny 10ti korunové podíly!! To bylo zárodkem smrti a také, nežli se družstvo rozvilo, padlo. Já jsem byl tehdá pověřen, abych vedl odbor včelařský. Dalo se těžko co dělat, poněvadž správa byla těžkopádná, vč.odbor neměl žádné výkonné moci a musil s každou maličkostí do správní rady, neměl žádných samostatných příjmů, členové odboru byli od sebe vzdáleni. Václav Tetřev v Lánech u Dašic, Josef Forman v Rábech, Fr.Vinař z Opatovic, Fr.Škoda ze Ždánic. Asi dvakrát jsme se sešli, ale celkem nic nevykonali. Jediný dobrý výsledek měl tento odbor, že vedl k založení samostatného včelařského spolku.
V jedné jeho schůzi jsme se totiž usnesli požádati Zemský ústřední včelařský spolek v Praze, aby odbor byl přijat za člena, by členové odboru mohli dostávati Českého včelaře za 2K a mohli si dáti včely pojistiti. Od ústředí došla odpověď - ne snad zúmyslně, spíše nedopatřením - ve smyslu aby zde byl spolek založen. Nám to bylo konečně milejší, poněvadž jsme viděli, že v Družstvu těžko se pracuje, a abychom nevzbudili zdání, že založením spolku rozbíjíme Družstvo, jak se tvrdilo, bylo umluveno, že spolek jako celek stane se členem Družstva a že bude pracováno společně k jedinému cíli. Členství v Družstvu se však neuskutečnilo, poněvadž než všecky formality se založením spolku byly provedeny, Družstvo již kolísalo.
Zakladatelé spolku
Aby spolek mohl být založen, kladena od ústředí podmínka, aby alespoň 10 včelařů se podepsalo, že založení spolku si přejí. Napsal jsem tedy "Přihlášku" ze dne 9.ledna 1907, kterou jsem ovšem podepsal a po mně hned příbuzný náš
2) František Záleský,
rolník ze Staročernska, který jako mladík oblíbil si včely a s mladickým zápalem vrhl se do jejich chovu. Míval pěkný výtěžek, neboť půda je tam vlhčí - bývalý rybník a obec chráněna je lesy před větry. Utržil však na vojně žaludeční vředy, kterým 10.února 1924 podlehl.
Třetím byl
3) Václav Havelka,
rolník v Pardubicích. Měl statek "U Kostelíčka", který později prodal Pozemkové bance, která stavení i se stodolou dala zbořiti a velikou plochu i s přilehlými pozemky rozprodala na stavební místa. Havelka míval včelín asi na místě, kde je nyní dům paní Masarykové (dnes Magistrát-pozn.JH). Přišel sem z Čáslavska a pocházel z rodiny včelařské,: otec, bratr, strýc pilně včelařili. Je zvláštní, že včelař jinak pokročilý , neužíval medometu, ale dle starého způsobu na jaře včely podbíral a správnost toho velmi hájíval. Úle měl stojany s loučkami bez rámečků. Teprve později, když viděl výnos u nás , od svého náhledu upustil a zařizoval druhou včelnici, ve které měl úle americké a počal vytáčeti. - Havelka byl muž prozíravý, charakterní a věnoval velikou péči svým dětem. Nebylo snad jediného setkání, aby o se o nich nezmínil. Po Pardubicích byl brzy velmi znám, poněvadž na sebe upozorňoval svou vysokou postavou - byl nepochybně "nejvyšším pánem" u nás. Výhodným prodejem svého statku značně rozmnožil své jmění, avšak dlouho se z něho netěšil. Bylo to roku 1909, kdy rozstonal se na zánět pohrudnice, ale pozdravil se. Za nedlouho se však zánět opakoval a on jemu podlehl.
Havelka byl prvním včelařem, s kterým jsem o založení spolku mluvil. Když jsem mu vysvětlil výhody spolkové, malinko se zamyslel, ale hned byl rozhodnut a pravil krátce a rozhodně: "Já jsem proto, se mnou počítejte!" Když pak byl spolek založen, byl zvolen do výboru a rád pomáhal, kde mohl. Poskytoval nám zdarma povozy, horlivě zúčastňoval se našich schůzí a v jeho bytě konali jsme také "závody vařáků na vosk". Přinesli jsme tak každý svůj vařák (bylo jich asi 5) a vosk v nich vyvářeli. Na základě jich výkonnosti jsme si pak u firmy Kraus zhotoviti dva spolkové vařáky nechali, kterých dosud s prospěchem používáme.
4) Josef Syrový
přednosta dráhy v.v. v Pardubicích o němž jsem dosud nevěděl a neznal ho, je v Přihlášce na čtvrtém místě. Havelka mi o něm totiž pověděl a hned mne k němu zavedl. (Zpráva o něm je dále - pozn.JH)
5) František Livora
bednář rafinerie cukru v Rosicích, t.č. starosta obce ochotně"Přihlášku" podepsal.
6) Josef Vitáček
profesor vyšší průmyslové školy, (Blíže o něm dále - JH)
7) František Sikáček,
říd. učitel v Srchu, nyní na odpočinku v Králové Hradci měl 16 včelstev ve stojanech, s úhlednou včelnicí. Sotva jsem mu začal vysvětlovat za jakým účelem k němu přicházím, vpadl mi do řeči: "Však jsem se chtěl již u tebe zastavit, abychom zde spolek založili".
8) Stanislav Zelenka
tehdy učitel v Kuněticích, bytem v Pardubicích, Sladkovského ulice č. 669, později učitel na staroměstské škole chlapecké v Pardubicích. (blíže o něm dále - JH)
9) Josef Forman
rolník v Rábech, které jsou přiškoleny ke Kuněticům a tam musil Zelenka z Pardubic do školy docházeti, s radostí ku spolku přistupoval a Zelenka jeho podpis zprostředkoval. Forman vždy s velikou láskou o včelách hovořil a také říkal:"Včely mi zaplatí veškerý daně". Podobně se jednou vyjádřil železničář Schejbal ze Svítkova, že má včely radši nežli krávu. Krávu prodá a koupí včely.
10) Josef Kučera
hospodářský správce, nyní ředitel u městských úřadů v Pardubicích má včelín na svém statku v Mněticích. S ním jsem poprvé a naposled překládal včely z klátů -ležanu do stojanu. Udělali jsme to tehdy velmi pohodlně a dobře se nám to zdařilo. Četl jsem tehdy, že v Americe divokým včelám v lesích připevňují na otvor kudy včely vyletují bedničku se začátky díla a když se tam matka přestěhuje, všecko zaklade a veliká většina včel se nalézá v bedničce, odnesou ji domů a do úlu přeloží. Učinili jsme to také tak, bedničku upevnili na česno klátu, takže včely musily vyletovati bedničkou, plodiště v klátu bylo hodně sníženo,a když jsme pak včely z bedničky do podstaveného úle přeložil, bylo v klátu jen něco málo včel a dílo bylo skoro úplně prázdné, takže jsme oboje do úle velmi lehko přendali.
11) Josef Roček
tehdy učitel na obecné škole U kostelíčka v Pardubicích, bytem Jiříkova ulice č.600, později říd. učitel na téže škole a bytem v ulici Štrossově, počal tehdy právě včelařiti. Úle si dal zhotoviti dle mých, které nám levně hotoví truhlář Rašín v Černé u Bohdanče, sám také včelaří. Za dvoják s dvojitými stěnami platili jsme 20 K. Při hašení požáru v Bohdanči se unavil, dostal zápal plic a z toho dobrý tento přítel zemřel.
12) Josef Vojáček,
narozen 4.února 1856 v Sezemicích, studoval vyšší reálku a jednoroční kurs učitelský. Počal včelařiti r.1880 v Dašicích na popud obec. tajemníka K.Voříška. Zúčastňoval se činně nového ruchu včelařského a získal mnoho mladé síly k včelaření, byli to K.Holub Ant.Holý, Ant.Chaloupka aj.
Na jeho včelíně scházeli se i starší včelaři z okolí, aby shlédli nové směry ve včelaření. Mezistěny lisoval na kovovém strojku. Komicky dnes působí, jak jeden soused z blízkých Lánů, na jehož jméno si dnes Vojáček nepamatuje, nechtěl věřiti, že by včely na nich dílo stavěly. Aby ho o tom přesvědčil, vložil mezistěny před jeho očima do úle a při příští návštěvě měl si to nevěřící prohlédnouti. Ale pozor! To by byl mohl Vojáček snadno zfalšovati a dát na jejich místo pěkné panenské dílo! Proto milý soused vzal motouz, obvázal jím úl, aby se dvířka nemohla otevříti a zavázal na zvláštní uzel, který jiný nedovedl zavázati. Po několika dnech přišel, dobře prohlédl uzel, jestli jím nebylo hnuto a shledav vše v pořádku, otevřeli úl a - - viděli ten div světa: místo mezistěn překrásné rovné plásty naplněné již medem a plodem! - Včelařil ve slaměných úlech, které se školními dětmi sám ušil a jeden i se zámkem přišel mu na 3 zlaté. Výrobu pak předvedl nám při Východočeské výstavě v Pardubicích r.1903. - On měl
na včelíně první oznamovač rojů a na výstavě v Chrudimi jej demonstroval. Sestavil také sbírku preparátů k vyučování včelařství. Mnoho příspěvků ze včelařství nachází se od něho v pražských včel. listech z let 80tých a v Melišově "Rozhledu".
Za tuto všestrannou činnost dostalo se mu mnoha vyznamenání:
1 zlatou medailli, 5 stříbrných, 1 bronzovou, 10 dukátů, a více pochval a diplomů
Když se
pak stal řídícím učitelem v Lipolticích, včelařilo se mu nejveseleji, ježto tamní okolí je bohato na včelí pastvu a tak on do roka několikrát med vytáčel. Avšak jen jednou
za svého 45ti letého včelaření vytáčel med řepkový.. Pak dostal se na školu ve Ždánicích a konečně do výslužby přesídlil do Pardubic, kde po záslužné činnosti tráví klidné
své stáří, zabývaje se s jeho vždy milými růžičkami, pracuje dosud v hasičském spolku, ale včeličky pro nevhodnost místa odvézti musil ku
svým příbuzným.