ČSV, z.s., ZO Pardubice

         Válečných útrap v letech 1914 až 1918 nebyli ušetřeni ani samotní včelaři a jejich rodiny. Ve válce bylo 22 členů spolku. Z nich se domu nevrátil Václav Vlasák z Bohumilče. Více než členové byli postiženi jejich synové, z nichž mnozí padli v bojích, nebo zemřeli na válečné útrapy. Za těchto okolností ustala veškerá práce ve spolku. Konaly se jen každoroční valné hromady a činnost směřující k zajištění cukru.

         Na valných hromadách vzpomínali těch, kteří na bojištích trávili smutné chvíle a které velice potěšilo, když od spolku dostali sebemenší zprávu a pozdrav.

         Z nejstarších zápisů je zřejmé, že kromě lásky ke včelám a k přírodě, si včelaři velice vážili  lidí čestných a pracovitých. Mnozí ze zakládajících členů si pamatovali revoluční období, které přinesl Dzierzonův  vynález rozebíratelného díla a do jehož nového úlu kolem roku 1870 překládali včelstva z tzv.klátů.

         Z období první republiky se nedochovalo mnoho písemného materiálu a z toho co se dochovalo vyplývá, že tato doba byla postupně stále více poznamenána složitou hospodářskou situací i hrozícím nástupem fašismu v Německu. Z dochovaných listin vyplývá, že nejvíce korespondence se týkalo medu a cukru, kde čísla jednacích protokolů dosahovala tisíců položek. Přes to všechno měl spolek značné jmění, které např.v r.1934 dosahovalo výše 16.933,63 Kč. Spolek tyto peníze používal hlavně na zlepšení včelí pastvy. Byly zakupovány sazenice lip, javorů, kaštanů, jív, akátů a to po 200 až 1000 kusech. Také byla zakupována semena medonosných rostlin hlavně svazenky, štírovníku, jetele bílého i červeného a to na metráky. Spolek odebíral 7 včelařských časopisů. Časopis Český včelař dostávali členové spolku zdarma. Při placení členského příspěvku byla vybírána částka za včelařský kalendář, který vycházel každoročně.

         Po okleštění a následném zabrání  našeho území  německými vojsky nastala pro český národ těžká doba. Ta se projevovala i ve včelařství, byly předepisovány povinné dodávky medu, za nedodaný med byla udělena pokuta od 20 do 50 K za 1 kg , když včelař dostal za 1 kg medu 20,-K, a tentýž med byl prodáván (jen zřídka) v obchodě za K 400,-. Příděl nezdaněného cukru pro včely byl snížen na 7,5 kg/včelstvo. Počátkem roku 1944 byli včelaři začleněni do Svazu chovatelů drobného zvířectva a to jako vcelku samostatná "Zemská skupina pro chov včel". Přes všechny problémy měl spolek i v roce 1943 317 členů. Osvětová činnost pokračovala jednak přednáškami, které měl pardubický spolek povoleny v roce 1944 tři s podmínkou, že bude  75% účast. Při menší účasti si musel spolek náklady uhradit sám. Poprvé se také objevuje pojem "kočování", to je přisunování včelstev ke zdroji snůšky. V tomto roce byly také zavedeny povinné kurzy  pro začátečníky.  V průběhu okupace docházelo ke střídání funkcionářů spolku. Byli to většinou schopní lidé, kteří se snažili převést spolek přes válečná úskalí bez úhony. Počet členů se stále točil kolem tří set.

         V roce 1945, celý národ oslavil znovu nabytou svobodu , vzdal hold obětem padlým v boji i umučeným v německých lágrech a s optimismem  vzhlížel do budoucnosti. Trochu jinak tomu však bylo ve včelařství. Zde jako by se zastavil čas, mnohé těžkosti pokračovaly dál. Byly nadále stanoveny povinné dodávky medu a cukr dále na příděl, který byl zvýšen o 0,5 kg a to na 8,-kg./včelstvo. Nastává citelný úbytek členstva. Z 345 členů ke dni 31.12.1945 jich za rok k témuž datu je ve spolku evidováno 285. Taktéž ubývá včestev a to za dané období o  704 včelstev na stav 2.448.

         V roce 1946 dochází ke změně názvu ústředí a to z "Zemské ústředí včelařských spolků pro Čechy" (ZÚVČ)  na "Jednota včelařů republiky československé"(JVČ). Dochází také ke změně názvu spolku a to z původního názvu z roku 1907 na "Včelařský spolek v Pardubicích".

         Po komunistickém puči v roce 1948 pak ještě více přituhuje. Kronikář tuto dobu lapidárně popisuje: "Přišel rok 1948, mnoha lidem příznivý; ale mnohým přinesl utrpení do konce jejich života. Také spolky byly vyzvány, aby ustavily akční výbory. Každý tedy, kdo měl na někoho pifku, přišel ke slovu". Již 30.března 1948 vydává Svaz pro drůbež, vejce a med, pod jehož kompetenci včelaři patří příkaz, že med zbylý po povinné dodávce může být darován a dokonce i prodán přímo spotřebiteli, ale jen na včelíně, nesmí být prodáván na trhu ani obcházením po domech. Ovšem jednomu spotřebiteli pouze 1,-kg. K přepravě medu nad 1,-kg pro rodinu a příbuzné , nejvýše však 5,- kg musí mít včelař potvrzení spolku, že prodávající splnil dodávkovou povinnost!!

         Život však jde dál a s ním i život organizace. Pokračuje osvětová činnost, která se zaměřuje na vzdělávání včelařů, její součástí se  stávají i tematické zájezdy za poznáním jak odborným, tak i vlastivědným. První záznam o takovémto zájezdu je ze 14.května 1949 - jelo se do výzkumného ústavu v Dole, dále do Liběchova a posléze na Máchovo jezero. Ve zmíněném roce kdy např.roztočíková nákaza přinášela značné ztráty včelstev se zvyšuje pozornost zdravotnímu stavu včelstev. Dalším tématem je chov ušlechtilých matek a jak tento přispívá vyšším medným výnosům. V této souvislosti byla v roce 1949 postavena nákladem téměř 30 tis.Kčs v polesí "V Ostrovech" u Hrádku oplozovací spolková stanice. Její provoz se však nepodařilo ani zahájit.

         Padesátá léta, zejména jejich první polovina jsou poznamenána pokračujícím přídělovým systémem cukru pro včely. Tak například v roce 1953 bylo přiděleno na včelstvo  3,5 kg a to až v měsíci srpnu s tím, že zbylých 2,5 kg bude dodáno v únoru roku následujícího!!! Následkem byl úhyn 880 včelstev, což činilo 32,2% z celkového stavu. V tomto období se začíná do činnosti organizace zanášet politika, jsou odesílány různé politické rezoluce. Je vyvíjen tlak na to, aby se začalo včelařit v tzv.socialistickém sektoru, to je v Jednotných zemědělských družstvech a na Státních statcích. Na výzvu dodávají včelaři těmto institucím oddělky. Celá kampaň však nemá dlouhého trvání, po čase jsou jednotlivé včelařské provozy v těchto institucích rušeny  a rozprodávány jako nerentabilní.

         Od založení spolku až do roku 1957 se schůzovalo stále ve "Zlaté štice". Od srpna 1957 se pak schůze konaly v  "Řemeslnické besedě" za divadlem. V témže roce dochází k další změně názvu ústředí i spolku. Ústředí je přejmenováno na "Československý svaz včelařů" (ČSSV)  a spolek na "Základní organisace ČSSV v Pardubicích". V roce 1959 se opět stěhuje místo pro konání schůzí a to do restaurace" U Capoušků" v Pardubičkách.

         Roku 1960  je při územní reorganizaci zrušen Pardubický kraj a dva menší okresy  (Přelouč a Holice), které jsou sloučeny do pardubického okresu. Současně byly zřízeny Okresní výbory ČSSV, a ty převzaly působnost  dosavadních okresních včelařských důvěrníků a krajských poboček. Z vlastního hlediska včelařského v této době  dochází k velkým změnám ve tváři naší krajiny. Obklopují nás velké lány monokultur, plevené rostliny jsou chemicky vymýceny, čímž ubylo včelkám zdrojů obživy a stále více se jeví nutnost zavádět pohyblivé včelaření - kočování. Mnozí včelaři proto začínají se stavbou kočovných vozů, mnozí začínají praktikovat převážení  a stavění samotných úlů do terénu. Časem pak vznikají pravidla pro kočování a toto je zajišťováno včelařskou organizací. Zemědělci a pěstitelé ovoce za přisunutá včelstva odměňují včelaře stanoveným poplatkem, neboť jsou si vědomi, že přisunutá včelstva ke kulturám zvyšují i jejich výnosy. Od roku 1966 je zavedeno vyplácení státního příspěvku na každé, patřičně silné, zazimované včelstvo a to ve výši 25,-Kčs. Téhož roku je zrušena povinná dodávka medu na státní nákup.

         Větší pozornosti se začínají těšit i ostatní včelí produkty. Jedním z nich je mateří kašička, potom i pyl a včelí jed. Pokročilejší včelaři, kteří zvládli technologii jejich výroby se začínají věnovat i jim. V roce 1969 dodávají mateří kašičku Svazu pro tukové závody v Praze první dva včelaři a to př.Oldřich Vondrouš a př.Zdeněk Skalický ze Stéblové. V roce 1971 se počíná vykupovat propolis, který se však u nás nezpracovává, vyváží se do Rakouska.

         V roce 1971 se opět mění název ústředí a to na "Český svaz včelařů" a spolku na "Základní organizace Pardubice".  Tyto názvy platí do dnešních dnů. S počtem 2 652 včelstev je pardubická ZO nejsilnější ve Východočském kraji.

         Sedmdesátá léta se pak nadále vyznačovala zvýšenou aktivitou zejména v osvětové činnosti, v práci s mládeží, kdy vyvíjely činnost kroužky mladých včelařů na školách. Konaly se kurzy pečení a zdobení medového pečiva. Každoročně se uskutečňovaly zájezdy, jejichž byl neúnavným  a skvělým organizátorem př.Alois Čapek z Rosic. Ten se také přičinil o to, že se v hotelu Grand konal v říjnu 1977 "Celostátní aktiv zlepšovatelů ve včelařství" a hlavně pak velká výstava u příležitosti 70. let trvání organizovaného včelaření na Pardubicku.

         Od roku 1978  obchází Evropou strašidlo v podobě varoázy (roztoč Varroa Jacobsoni Qudemans).   V dubnu vidíme tohoto parazita poprvé ve filmu natočeném v tehdejší Německé spolkové republice (Západní Německo). Film měl velmi přiléhavý název a to "Bestie v úle". Na území sousedního okresu Ústí n.Orlicí byl tento škůdce zjištěn v zimě roku 1981, když jej tam zavlekl včelař, který se přestěhoval z Humenného na Slovensku  do obce Damníkov. V roce 1982 tato pohroma pro včelu medonosnou plně udeřila i na včelstvech naší organizace, přímo ve středu města. Následky této pohromy byly nedozírné. Byl vysloven přísný zákaz kočování a protože v té době nebylo  žádného prostředku, kterým by se varoáza dala léčit, byla nařízena Státní veterinární správou plošná likvidace všech včelstev v okruhu 5 km od ohniska výskytu. Po postupném zjištění dalších ohnisek bylo tak do konce roku 1982 utraceno na území pardubické organizace 1310 včelstev. Vyhledávání a likvidace divoce žijících včelstev a zalétlých rojů, jako podmínky pro opětovné zavčelování ochranných pásem, si vyžádalo značného úsilí. Záležitost kladla také vysoké nároky na práci výboru a zejména pak na jednatele př.Zdeňka Matouška.  Bylo vyhledáno na 100 divoce žijících včelstev a rojů. Ani to však nestačilo, a protože se v ochranných pásmech stále včely vyskytovaly, nebylo Státní veterinární správou povoleno opětné  zavčelení po uplynutí jednoho roku, jak bylo původně stanoveno, nýbrž až po dvou letech a to v létě 1984.

         Do současné doby se s varoázou potýkáme a jen díky koordinovanému a jednotnému postupu nedochází ke kontaminaci medu a ostatních včelích produktů látkami, použitými při léčení včelstev a český med je stále ve světě uznáván jako čistý přírodní produkt.

         Po roce 1989 se zvýšily nejen ceny včelařských potřeb nýbrž i nároky na ještě vyšší kvalitu včelích produktů, což se odrazilo v přechodném  poklesu počtu včelstev i včelařů. V aktivitě Základní organizace Českého svazu včelařů Pardubice se tyto skutečnosti nijak negativně neprojevily a to díky většině jejích členů, pro něž se stalo včelaření celoživotní zálibou i díky společenskému uznání, kterého se včelařství dostává. Organizace pokračuje v díle započatém jejími zakladateli a to v rozvíjení přátelství mezi včelaři, ve zvyšování jejich odborné úrovně i v propagaci včelaření mezi mladou generací. K těmto cílům se snaží  přispět i dnešní "DEN MEDU".